Toto dílo zaujme tlumenou paletou měkkých fialových, zelených a šedých tónů, uprostředž kterých dominuje stříbrná váza s bledými květy. Štětcové tahy jsou expresivní a výrazné, téměř jako sochařské vytesávání barvy do hrubých, viditelných vrstev, které oživují kovový lesk vázy a jemné, křehké okvětní lístky. Jemné kontrasty způsobují, že květiny jako by jemně vystupovaly z ponuré, abstraktní backgroundu, který se míchá a víří, a vyvolává tak pocit tiché tajemnosti a zamyšlení.

Kompozice vyzařuje intimní klid; chladné tóny a volná impresionistická technika zvou diváka pocítit tíhu okamžiku zmraženého v čase. Složitost je jednoduchá, ale silná — váza je umístěna uprostřed na neurčité ploše, obklopena stinnými tvary, které naznačují, ale nedefinují prostředí. Dílo představuje uměleckého ducha francouzské malby přelomu 19. a 20. století, kde textura a atmosféra mají přednost před vizuální přesností a vyvolávají emocionální rezonanci spíše než jen přesnost zobrazení.