Umělecké dílo představuje sedící nahou ženu, viděnou zezadu, ztracenou v zamyšlení. Její forma je vykreslena teplou, zemitou paletou – tóny pleti bohaté a políbené sluncem, kontrastující s chladnějšími tóny pozadí. Sedí na povrchu, který se jeví jako živý, texturovaný prostor růžových a červených barev. Kompozice vede divákův pohled přes záda ženy, vedoucí k naznačení krajiny v pozadí. V dálce jsou viditelné náznaky modré a zelené, možná náznak oblohy a vegetace.

Tento kousek je svědectvím mistrovství umělce ve formě a barvě. Hra světla a stínu vytváří pocit objemu a hloubky, zvýrazňující křivky ženského těla. Tahy štětce se zdají volné a expresivní, což přispívá k celkovému pocitu klidu a přirozenosti. Téma evokuje pocit tiché intimity, zvoucí diváka k pozorování a reflexi. Hovoří o kráse lidské formy a jednoduchých momentech existence.