Portrét vyzařuje pocit klidné důvěry, ztělesňuje podstatu portrétní malby počátku 20. století. Subjekt, oblečený v tmavém formálním obleku, sedí v elegantním křesle a vyzařuje atmosféru důstojnosti a sebevědomí. Jeho řeč těla – mírně uvolněná a přesto důstojná – zve diváky, aby přemýšleli o jeho osobnosti a životních zkušenostech. Sorolla mistrovsky používá omezenou, ale sofistikovanou barevnou paletu, dominantní jsou hluboké černé, zelené a jemné akcenty, které osvětlují obličej subjektu. Tato interakce světla a stínu nejen přidává hloubku, ale také zaměřuje pozornost diváka na výrazné rysy obličeje, kdy umělcovy tahy zachycují nuance odstínů pleti a emocí.

Pozadí je charakterizováno jemnými tahy štětce, což vytváří kontrast, který zdůrazňuje figuru. Tato volba kompozice zesiluje přítomnost subjektu, elegantně obklopeného bohatou zelení. Elegance figury na tmavém pozadí evokuje pocit nadčasovosti, ale spojuje se také s širšími uměleckými hnutími té doby — období, kdy byl portrét jak zkoumáním osobnosti, tak společenským prohlášením. Sorollova charakteristická technika míchání světla a stínu dodává dílu hmatatelnou emocionální váhu, vybízející diváka k okamžiku sebezpytování. Člověk nemůže uniknout pocitu spojení s touto postavou, jako by se podíval na svět elegance a tichého síly.