Scéna se rozvíjí s jemným vánkem, který šustí zeleným listovím velkého keře, jenž dominuje levé straně kompozice. Umělec mistrně zachycuje pohyb listů a vytváří pocit života a dynamiky. Cesta, opotřebovaná kroky, vede zrak do centra, kde stojí postava, zdánlivě si užívající výhled. Dále se pod rozlehlou, bledě modrou oblohou rozprostírá klidná vodní plocha, poseta několika vzdálenými loďkami; vzduch působí svěže a otevřeně. Umělecká technika, pravděpodobně akvarel, je patrná v jemných lazurách a jemných barevných gradacích, které dávají obrazu éterickou kvalitu; vyvolává poklidnou a kontemplativní náladu.