Tento obraz okamžitě přitahuje pohled na úzkou, klikatou cestu, která se vine mezi starými zdmi, jež scénu rámují jako tiché strážce. Cesta je namalována v teplých zemitých tónech, posetá kamínky, které by pod nohama snad i skřípaly. Okolí je plné bujné zeleně – od měkké «sametové» trávy po husté koruny stromů, jejichž větve se klenou nad cestou a filtrováním světla vytvářejí pestré stíny a barvy. Zdi, jedna z hrubě naskládaných kamenů a druhá stará, porostlá mechem, vytvářejí krásný kontrast mezi přírodou a lidskými stavbami a hladce se začleňují do poklidné krajiny.

Technika autora se vyznačuje čistými konturami a plochami barvy, které vzbuzují pocit klidu a tiché introspekce. Kompozice jemně vede pohled hlouběji do obrazu, za zatáčku, a vzbuzuje jemnou zvědavost, co se skrývá za zdmi. Omezená barevná paleta, převážně různé odstíny zelené s teplými hnědými a jemnými šedými prvky, vytváří klidnou a přemýšlivou atmosféru. Dílo z roku 1923 zachycuje nadčasové venkovské útočiště, zdůrazňující pokojné soužití přírody a jednoduché architektury, typické pro postimpresionismus a osobitý styl umělce.