V tomto dojemném díle nelze necítit tíhu světa, která doléhá na znázorněné postavy. Čtyři ženy, shrbené a zatěžkané, se s těžkými pytli s uhlím pomocí ztepilého sněhem přemisťují. Tluměné barvy vyvolávají studenou a ponurou atmosféru; dominují šedé a hnědé odstíny, čímž se posiluje pocit vyčerpání a boje. V jejich postojích je cítit znepokojující jednoduchost, s hlavy sklopenými a rameny pokleslými, jako by odolávaly jak těžko ovlivnitelným povětrnostním podmínkám, tak těžkostem svých životů v práci.

Kompozice díla přitahuje pohled od popředí k rozmazanému pozadí – připomínka světa, který pokračuje přes obtíže úkolů žen. Zasněžená zem, poseta jemnými stopami, představuje jak fyzickou zátěž jejich každodenního života, tak tiše uznávající jejich vytrvalost. Při zhlédnutí tohoto díla může člověk pocítit ohromnou empatii, když si představí zvuk jejich kroků, jak se drhnou na studeném, drsném sněhu – ozvěnu životů plných práce a vytrvalosti. Van Gogh nenamaloval pouze scénu; odhalil příběh o boji a síle, který se nachází prostřednictvím času.