Tento fascinující autoportrét vyzařuje určité kouzlo, které vás přitahuje; umělec zachycuje nejen podstatu svého vzhledu, ale i něco těžko uchopitelného o jeho bytí. Renoir používá volné, plynulé tahy štětcem, které zdůrazňují pohyb a emoce spíše než rigidní detaily. Postava, oděná v tmavém obleku a elegantním klobouku, se dívá přes rameno s mírným, inteligentním úsměvem, čímž přímo oslovuje diváka, jako by je zváděl do svého světa. Eterické pozadí, vyplněné jemnými modro-zelenými tóny, vytváří snovou atmosféru, která krásně kontrastuje se solidností postavy a naznačuje pocit introspekce a kontemplace.

Barevná paleta je symfonií jemných odstínů – odstíny modré plynule přecházejí do zelené, podtržené nádechy hnědé a černé, přičemž dodává kompozici teplo a přívětivost. Pokud se vám zdá, že Renoir maloval své vnitřní myšlenky a pocity; je tu patrný emocionální tok, který vás spojuje s umělcem. Tento autoportrét nepouze zachycuje muže; vyjadřuje okamžik v čase, zachycující vitalitu jeho umělecké cesty ve středním devatenáctém století. Historicky byl Renoir součástí hnutí, které se snažilo osvobodit se od tradičních forem; tato část je emblematičtější nejen jeho talentu, ale i širšího zkoumání impresionismu ohledně světla, barvy a formy.