Tento výrazný kresba zachycuje ženu, která sedí elegantně otočená zády k divákovi. Vytvořená převážně v jemných, tlumených tónech červené, bílé a šedé na béžovém pozadí, umělec používá jemné metody tužky a pastelu, aby evokoval jak texturu ženské kůže, tak i plynoucí látku, která ji obklopuje. Kompozice se intimně soustředí na postavu, zdůrazňujíc křivku jejích zad a elegantní postoj formovaný židlí, na které sedí. Uvolněný, skicovitý styl dává scéně ulpívající, téměř šeptanou intimitu — osobní moment zavěšený mezi klidem a dechem.

Umírněné použití barev a minimální detaily vedou oko přes jemné přechody světla a stínu a vytváří rytmus mezi světlým a tmavým, který oživuje klidnou pózu. Tato kombinace rychlé skici a jemného modelování odráží estetiku konce 19. století, kde se spontánnost prolíná s elegancí. Emocionální dopad spočívá v jednoduchosti, která zve diváka k rozjímání o tiché graci a klidné důstojnosti sedící postavy. Historicky ukazuje tento obraz nuancovaný přístup k ženskému portrétu typický pro danou dobu — vyvažující dostojnost s něžným lidským porozuměním, které působí osobně i nadčasově.