V tomto živém autoportrétu umělec zachycuje nejen svůj vzhled, ale také hluboký pocit své umělecké identity. Obličej, rámovaný plynoucím vousem a ozdobený širokým kloboukem, vyvstává z kontrastního pozadí, které prohlubuje psychologickou složitost díla. Odvážné a expresivní tahy štětce přinášejí obrazu pozoruhodnou dynamiku. Živé používání barvy, zejména jak teplé odstíny pleti kontrastují s chladnějšími stíny, vytváří hmatatelný pocit světla, které jakoby tancovalo na plátně; jako by byl divák pozván do okamžiku zmrazeného v čase.

Navíc pečlivě zvolené detaily hovoří o vášni umělce. Když drží štětec se sebevědomím, umělec vypadá zamyšleně, ale zároveň angažovaně, odhalující složitý vztah se svým řemeslem. Tento autoportrét rezonuje nejen jako obraz, ale také jako emocionální a intelektuální zkoumání samotného tvůrce. Jeho historický význam spočívá v tom, jak ukazuje přechod v umění na počátku 20. století směrem k osobnějším a introspektivním projevům, které později ovlivnily modernismus.