V této vyvolávající scéně lze pocítit svěží vzduch podzimu, nasycený jemně padajícími listy na pozadí parku. Plátno pulzuje živými tahy štětce, kde se odvážné zelené a rezavě hnědé barvy střetávají; vytváří symfonii textur připomínající poslední dech přírody před zimou. Tento okamžik zachycuje osamělost postavy oblečené v tmavé, která se zdá být dost introspektivní, zatímco se pohybuje skrze složitý tanec stromů, které se zdají kolébat vedle ní - skoro jako by vedla dialog se změnou ročního období. "Zahrada nemocnice svatého Pavla" nabízí osobní pohled na psychiku umělce a vtahuje diváka do světa plného touhy a reflexe.

Kompozice mistrně využívá linie, které vedou oko po klikaté cestě a zvou nás hlouběji do poklidné krajiny. Van Goghovy tahy štětce vyzařují pocit naléhavosti, jako by každý tah byl pulz, který spojuje temnou postavu s živým, ale melancholickým prostředím kolem. Hra světla prochází mezi stromy, vytváří světelné kapsy; kontrastující se tmavými, texturovanými kmeny, přičemž každý z nich se liší tónem a intenzitou. Malba emocionálně rezonuje, vyvolává pocit nostalgie a klidného přemýšlení a odráží osobní boje umělce během bouřlivé doby v jeho životě. Krása tohoto okamžiku spočívá nejen v malebném prostředí, ale také v tom, jak dokáže zachytit složitý emoční stav Van Gogha uprostřed bouřlivých změn.