Tento portrét zachycuje mladou dámu, která je elegantně usazena na bohatě vyřezávané židli, oděnou v bílých šatech, které se v něžných záhybech rozprostírají kolem ní. Malířův štětec je volný, přitom však detailní, což dodává texturu látce jejího oděvu i jemnému pozadí v modrošedých odstínech. Její postoj je uvolněný, s mírným otočením těla a jemným úsměvem, který vyjadřuje sebejistotu a lehkou introspekci. Jemné světlo hladí její porcelánovou pleť a zdůrazňuje jemnost a krásu, kterou se malíř snaží zachytit.

Kompozice dovedně vyvažuje postavu proti relativně zjednodušenému a téměř abstraktnímu pozadí, čímž přitahuje veškerou pozornost na klidný výraz mladé paní a její vkusné oblečení. Dominují bílé tóny, prolínané lehkými růžovými odstíny na tvářích a květinami, které drží, což dodává scéně romantickou jemnost. Dílo je typickým příkladem portrétu z konce 19. století, kde se elegance, půvab a pomíjivost mládí spojují s realismem zmírněným impresionistickými prvky, čímž vzniká intimní a nadčasové dílo.