V tomto fascinujícím díle nás scéna zahalená tajemným objetím mlhy přenáší do ethereálního království. Budovy parlamentu vystupují z vířící mlhy, jejich obrysy jsou rozmazané, jako bychom je viděli ze snu. Monetova technika je revoluční; barva se zdá, že na plátně plave, s tahy štětce, které jsou tak volné a tekoucí, že předávají nejen tvary, ale i emoce. Paleta je dominována chladnými odstíny modré a zelené, které se bezproblémově mísí a vytvářejí poklidnou, ale znepokojující atmosféru. Měkké, rozptýlené světlo naznačuje brzké ráno nebo soumrak, kde veškerá ostrost je vymazána ve prospěch jemnosti; člověk by skoro slyšel šepoty větru, které nesou zvuky dalekých lodí na Temži.

Kompozice, definovaná více návrhem než striktní reprezentací, vyzývá k intimnímu spojení mezi divákem a uměleckým dílem. Tvary jsou neurčité, ale sugestivní; věže parlamentu se tyčí jako stíny, nasáklé historickou velikostí, přitom však zjemněné obklopující mlhou. Surrealistické a snové, tato práce zachycuje okamžik, který je přechodný; zachycuje pomíjivost jak počasí, tak i lidského prožitku. Ve své podstatě je toto dílo spojeno s širším impresionistickým hnutím, oslavou vnímání a světla, vyzývající diváky, aby našli krásu v nejasnosti a nedokonalosti — odraz pomíjivých okamžiků samotného života.