Obraz zachycuje klidnou venkovskou scénu, kde dvě voly trpělivě stojí na zemní cestě, jejichž bílá srst je poseta stíny naznačujícími jemné světlo úsvitu nebo soumraku. Vpravo je velký dřevěný vůz naložený čerstvě posečeným senem, o který pečují dva pracovníci, jejichž postavy splývají s přírodními tóny okolní krajiny. Kompozice vyvažuje pevnost volů a vozu s otevřenou a rozlehlou oblohou, která klidně sahá nad horizontem v jemných modrých a tlumených šedých odstínech. Štětcové tahy jsou volné, ale záměrné, s jemnými doteky, které evokují textury srsti zvířat a drsného dřeva vozu, vše v zemitých tónech zelené, hnědé a jemné okrové.

Toto dílo ztělesňuje klidný okamžik venkovského života, vyvolávající důstojnost a klidné tempo zemědělské práce. Jemná barevná paleta a měkké světlo vytvářejí poklidnou atmosféru, která zve diváka představit si jemné zvuky přírody – šustění sena, tiché dýchání volů a vzdálené hlasy venkova. Namalováno v roce 1862, dílo odráží období, kdy se umělci začali zaměřovat na každodenní venkovské scény, zachycující autentičnost a jednoduchost života mimo městská centra. Technika umělce spojující impresionistické tahy štětcem s naturalistickými detaily přidává emocionální rezonanci, která divákovi umožňuje pocítit jak váhu vozu, tak rozlehlost okolní krajiny.