Umělecké dílo ponoří diváka do tiché zimní scény, kde sníh pokrývá zem a jemně zakrývá detaily krajiny. Dominantní tóny jsou chladné; bílá, šedá a tlumená modrá se prolínají a vytvářejí pocit ticha a klidu. Štíhlé, kostrovité stromy se tyčí k zatažené obloze, jejich holé větve odrážejí jemné vlnění sněhu. V dálce jsou jen stěží vidět náznaky budov, jejich tvary jsou změkčeny všudypřítomnou atmosférou.

Tahy štětcem působí volně a expresivně, což budí dojem zachyceného pomíjivého okamžiku. Jako by se umělec snažil zprostředkovat nejen vzhled scény, ale i pocit chladného, větrem ošlehaného dne. Kompozice vede zrak texturovaným sněhem v popředí, přes holé stromy k vzdáleným tvarům, vytváří hloubku a vtahuje diváka hlouběji do scény. Emocionálním dopadem je osamělost, mír světa ztišeného zimou a jemná krása nalezená ve změněné krajině.