V tomto podmanivém díle stojí mladá žena sama, zahalena do volných bílých šatů, které se zdají rezonovat s éterickou kvalitou její přítomnosti. Světlý materiál ostře kontrastuje s temným, tlumeným pozadím, čímž scéně dodává atmosféru tajemství a jemného napětí. Její dlouhé tmavé vlasy spadají kolem ramen, rámují obličej, který se nese v kombinaci zranitelnosti a síly, jako by byla chycená mezi realitami. Měkké tlumené osvětlení naznačuje šero, čímž celému dílu dodává snovou a mírně zneklidňující atmosféru; téměř slyšíte šepoty nočních tajemství, které se kolem ní točí.

Záměrný výběr studené palety – dominující šedé a jemné modré odstíny – dále posiluje emocionální váhu kompozice, jako by vzduch kolem ní byl naplněn nevyslovenými myšlenkami. Zajímavé je, že v levé ruce drží kovovou konvici, detail, který ji ukotvuje v hmotném světě a vyzývá k spekulaci: Je snící, ztracená ve svém vlastním světě, nebo duch, vycházející z hlubin zapomenutého snu? Tato dualita, spolu s bohatou texturou díla, zachycuje napětí mezi realitou a podvědomím, vtahujíc diváky do zamyšleného rozjímání o tajemstvích existence.