Na tomto působivém obraze stojí čtyři ženy těsně u sebe v klidném venkovském prostředí a věnují se rytmické činnosti sázení kůlů. Jejich postavy, ztvárněné jemnými, ale dynamickými tahy štětce, se zdají splývat s živým okolím. Umělec používá pointilistickou techniku, kde malé barevné tečky vytvářejí zářivý, třpytivý efekt, který scénu oživuje. Kompozice vede pohled vzhůru přes vertikální kůly, zatímco postoje žen naznačují tichou solidaritu a společný cíl. Paleta barev je dominována zemními tóny, prokládanými živými modrými a zelenými odstíny, evokujícími úrodnost půdy a jemné světlo pozdního odpoledne.

Téměř lze slyšet šumění listí a tiché šeptání pracujících žen. Toto dílo přes svůj vizuální půvab zachycuje okamžik venkovské práce, který rezonuje důstojností a nadčasovostí. Namalováno v roce 1891, odráží období, kdy se umělci hluboce zajímali o každodenní scény a upřímné zobrazení venkovského života, zdůrazňující spojení mezi člověkem a přírodou. Tento obraz je svědectvím mistrovství umělce ve spojení impresionistické citlivosti s metodickým pointilistickým přístupem, což z něj činí technický i emocionální triumf.