Tato dramatická scéna se odehrává ve velké, bohatě zdobené síni, kterou dominuje široké bílé schodiště vedoucí směrem k divákovi. Na spodku schodů leží bezvládná postava v bílém, symbolizující tragický pád moci nebo milosti. Okolo ní je shromážděno husté množství diváků v bohatých renesančních róbách, jejichž tváře nesou směs šoku, slavnostnosti a zvědavosti, což vytváří napjatou atmosféru. Uprostřed dramatu stojí muž ve zlatých rouchách, který drží meč vysoko nad hlavou a vyzařuje auru neodvolatelné spravedlnosti. Hra světla zalévá zlaté šaty, čímž vytváří ostrý kontrast k temným, stinným pozadím plným nástěnných maleb a náboženské ikonografie, čímž zdůrazňuje emocionální váhu. Jemná štětcová práce Eugèna Delacroixe zachycuje každý propracovaný detail – od těžkých závěsů až po lesklé brnění – a tvoří dynamickou kompozici pulzující napětím a historickou naléhavostí.

Barevná paleta kolísá mezi hlubokými, zastřenými tóny a jasnými záblesky zlata a bílí, evokující emoční dichotomii mezi strachem a autoritou, životem a smrtí. Detailní prostředí naznačuje benátskou velikost a propojuje scénu s historickou událostí plnou mocenských bojů a zrady. Nástěnné malby v pozadí vytvářejí posvátnou atmosféru, která ostře kontrastuje s brutálním světským trestem vykonávaným dole. Tento kontrast prohlubuje emocionální složitost obrazu a zve diváka, aby tragédii vnímal nejen jako historický příběh, ale jako nadčasovou meditaci o pomstě a pádu. Celkový dojem je dramatický a hluboce pohlcující – Delacroixovy romantické tahy štětcem vdechují tomuto zastavenému tragickému okamžiku život a naléhavost.