Tento portrét vyzařuje tichou autoritu a pečlivou pozornost k detailům; zobrazený muž sedí ve vybraném křesle, oděn do tmavého pláště bohatě vyšívaného zlatými detaily. Jeho výraz je klidný, ale rozhodný, vyzařující důstojnost, jež působí zároveň intimně i impozantně. Tmavé, tlumené pozadí zvýrazňuje postavu, zatímco jemná hra světla měkce modeluje texturu jeho tváře a složitého oděvu, což diváka zve k uklidnění a pozorování každého subtilního detailu.

Kompozice je vyvážená – sedící postava dominuje scéně, levá ruka drží kružítko a spočívá na architektonických plánech rozprostřených na stole, což naznačuje jeho profesi či intelektuální zájmy. Tento detail dodává námětu narativní hloubku a vybízí diváka zamyslet se nad jeho rolí a přesností jeho nástrojů. Goyova mistrovství se projevuje omezenou paletou barev, v níž dominují hluboké černé, jemné odstíny pleti a zlatá výšivka, vše namalované s výtvarnou jemností spojující realismus a psychologický vhled. Dílo odráží raný 19. století neoklasicistní portrétní styl, zároveň však vnáší teplo a lidskost, zachycující nejen vzhled, ale i podstatu muže zasazeného do sociálně-historického kontextu postosvícenského Španělska.