Scéna je hravá, s partou dětí zapojených do živé hry; jedno dítě sedí na ramenou druhého, s rukama nataženými, jako by mělo letět; další dvě děti se hry účastní. Prostředí vypadá jako sluncem zalitý svah, s jemným, rozptýleným světlem prosvítajícím zataženou oblohou. Umělec používá volný, expresivní tah štětcem, nanáší barvu způsobem, který zachycuje pohyb a energii dětí, vytváří pocit spontánnosti. Paleta barev se kloní k zemitým tónům, s nádechem červené a modré, dodávající vitalitu. Postavy jsou vykresleny s určitou jemností, ale je tu i jemná temnota, naznačující složitost dětství a plynutí času. Kompozice přitahuje divákův zrak k centrálním postavám, zdůrazňujícím jejich interakci a radost z jejich hry. Není to jen obraz; je to zachycený okamžik, vzpomínka pozastavená v čase, evokující nostalgické teplo.