Obraz zachycuje snový pohled na Waterloo Bridge, zahalený jemnou mlhou, kde světlo tančí na hladině řeky Temže. Arky mostu, i když z části zakryté, vytvářejí rytmické opakování, které přitahuje pohled přes plátno; harmonizují s měkkými vlnami pod ním. Monetova impresionistická malba přináší pocit fluidity a přechodné krásy, kdy každý tah štětce šeptá o efemérní povaze světla a vody.

Jemná paleta barev—převážně modré, šedé a jemné nádechy zlata—dává scéně klidnou, téměř éterickou kvalitu, přičemž vyvolává pocit klidného rána nebo pozdního odpoledne. Existuje jemná interakce mezi světlem a stínem, která zdůrazňuje atmosférické podmínky, jež formují naše vnímání světa. Monetova schopnost zachytit podstatu okamžiku se stává zjevnou; každý prvek, od mlhavé oblohy po vzdálené lodě, zve diváky k úvaze o vztahu mezi přírodou a městským životem. Tento obraz nezobrazuje pouze most; přenáší diváky na místo, kde se zdá, že čas se zastavil, vyvolávající pocit nostalgie a úžasu.