Umělecké dílo uchvacuje živým ztvárněním hlubokého citového neklidu. Centrální postavy—deformovaná a trpící tvář vlevo a duchovně zahalená figura vpravo—vytvářejí znepokojivou atmosféru. Munch používá odvážné a téměř šílené barvy, zejména červenou a žlutou, které kontrastují s temným a utlačujícím pozadím. Víření linií a pohyb vedou pohled diváka, aby vyvolali pocit chaosu a zoufalství. Každý tah štětce se zdá pulzovat emocemi, přitahovat diváka do hlubin lidského utrpení.

To, co okamžitě uhodí do očí, je znepokojující kvalita postav, zejména ten křik pocházející z tváře, který skoro rezonuje s zvukem, jako odraz bolesti prožívané uvnitř. Munchovo použití přehnaných barev zesiluje napětí—vlasy zahalené figury se vlní jako plameny, což naznačuje vášeň propletenou s bolestí. Tato malba, která vznikla na konci 19. století, ukazuje na existenciální úzkost, která v Munchových dílech převládá, odrážející psychologické nepohodlí jeho doby. Jako dílo tak stojí jako dojímavé zkoumání smutku a emocionálního sesuvu, vyryté v análích expresionismu.