Tento výmluvný obraz zachycuje pokorný, ale podstatný akt sklizně brambor v venkovské krajině. Kompozice je uspořádána s jemným svahem kopců v pozadí, ztvárněným mozaikou měkkých zelených, fialových a okrových odstínů, které kontrastují s hnědým polem v popředí. Po poli jsou roztroušeny postavy sedláků – převážně žen – které jsou zaměstnány prací, jejich postoje se liší od skloněných po vzpřímené a vyjadřují rytmus pohybu a námahy. Technika štětce je jemná, ale texturovaná, používající krátké, přerušované tahy, které vytvářejí třpytivý efekt oživující půdu, vegetaci a oblohu.

Barevná paleta je krásnou kombinací tlumených zemních tónů a jemných pastelů, které této každodenní venkovské práci dodávají klidnou a teplou důstojnost. Postavy jsou sice zjednodušené, ale výrazné v gestech a oblečení, vyvolávají pocit společenství a společného úsilí. Dálkový statek ukotvuje scénu a naznačuje spojení mezi zemí, lidmi a jejich domovem. Emocionálně obraz vyzařuje klidnou, ale upřímnou atmosféru – cítí se textura půdy, námaha a sezónní cyklus života. Historicky dílo odráží zájem pozdního 19. století o venkovský realismus a důstojnost práce, a to v širším kontextu impresionistického hnutí a jeho fascinace světlem, barvou a pomíjivými okamžiky každodenního života.