Tato klidná a zamyšlená krajina zachycuje tichou scénu přístavu, kde se klidně setkávají obloha s vodou. Kompozice je ukotvena majákem nalevo, jehož bílá forma výrazně kontrastuje s tmavou, poklidnou hladinou pod ním. Po pravé straně se zvedá zemitý, texturovaný břeh, který jemně zakřivuje pohled směrem do hloubky obrazu. Rozlehlá obloha nabízí jemnou směs modrých a tlumených fialových odstínů s měkkými oblaky, které jsou zalité světlem svítání nebo soumraku. Klidná voda dokonale odráží mlhavou oblohu, což divákovi přináší téměř meditativní klid. Minimalistický, avšak pečlivý tah štětcem a živé, přesto měkké barvy vyvolávají pocit osamělosti i intimity, jako by divák byl svědkem pomíjivého, posvátného okamžiku v přístavu.

Umělecká technika odráží styl počátku 20. století v duchu postimpressionismu, kombinovaný s precizností a jasností charakteristickou pro Vallottona. Použití plochých ploch a pečlivá kontrola barevných přechodů scéně dodávají ostrost, aniž by se zbytečně zabývaly detaily, upřednostňují spíše emocionální atmosféru. Horizont je umístěn nízko, což nechává dominovat nebi a vytváří snový prostor. Dílo vyvolává kontemplativní náladu, která rezonuje s tématy samoty, pomíjivosti a mírového soužití člověka s přírodou, a je významným a působivým oknem do klidné krásy francouzské pobřežní krajiny krátce po první světové válce.