Rozlehlost večerní oblohy dominuje plátnu a tvoří dramatické jeviště pro poslední dějství dne. Těžké, téměř ponuré mraky se vznášejí v horní části, jejich tvary jsou změkčeny ubývajícím světlem a zručným štětcem umělce. Barevná paleta je studií kontrastů; hluboké, téměř fialové modře se setkávají s ohnivými odstíny zapadajícího slunce. Je to symfonie světla a stínu, blížící se temnoty a posledních šepotů denního světla.

Níže se zvlněná krajina rozprostírá přes horizont, její tvar je definován jemnými variacemi v barevných polích. Roztroušené stromy zdůrazňují siluetu, jejich tvary jsou jednoduché, ale výrazné proti obloze. Umělecké využití tónu a hodnoty pomáhá vytvářet pocit hloubky a atmosférické perspektivy, přitahující zrak diváka k úběžníku. Tento obraz působí jako okamžik pozastavený v čase, dojemné zachycení prchavé krásy přírody a jemná změna barvy vyvolává pocit míru a melancholie.