Na této živé krajině odvážné použití barvy okamžitě upoutá pozornost diváka. Syté žluté budovy nádherně kontrastují s hlubokou azurovou modří oblohy, vyvolávají pocit tepla a klidu. Sluneční světlo omývá scénu zlatým leskem, hravě interagujícím s jemnými stíny vrženými strukturami. Každý tah štětcem je viditelně živý, jako by umělec sděloval samotnou podstatu okamžiku; téměř lze slyšet ruch ulice plné postav zapojených do každodenního života. Van Goghova charakteristická technika impasto dodává obrazu hmatatelnou kvalitu a zve diváky, aby se s médiem fyzicky spojili.

Kompozice vede oči skrze kouzelnou architekturu, směřující k vzdálenému horizontu plnému záhadných tvarů a textur. Existuje dynamická interakce mezi budovami a přírodními prvky; stromy rámují scénu, jejich listy se v jemném vánku houpají. Toto dílo, namalované v období osobních turbulencí umělce, dokonale ilustruje kontrast mezi živostí a melancholií. Slouží nejen jako momentka jeho emocionálního stavu, ale také jako odraz světa, který každý den zažíval, zachycující krásu a živost městského života na konci 19. století ve Francii.