Tento dojímavý kus zachycuje hluboce emocionální okamžik. Centrální postava, žena se skloněnou hlavou a rukou, jež zakrývá její tvář, vyzařuje atmosféru zármutku a introspekce. Nese ethereal dítě zahalené v bílém, jehož bledé, téměř duchovní rysy jasně kontrastují s jejím tmavým oděvem a matnými barvami pozadí. Delikátní figura ženy, oděná v sukni s tmavým vzorem, symbolizuje tradiční ženskost, ale nese v sobě podtext smutku. Nepřítomnost živých barev dodává váhu tématu ztráty a smutku.

Kompozice přitahuje pohled na intimní spojení mezi matkou a dítětem; i když je poznamenána hlubokým smutkem. Tlumená barevná paleta, hlavně složená ze zelené, hnědé a bílé, dává scenérii meditační kvalitu, která zve diváky, aby se zamysleli nad emocionální váhou okamžiku. Expresionistická technika Edvarda Muncha vyniká ve způsobu, jakým používá tahy štětce, aby vyjádřil texturu, a posílil tak emocionální reakci postavy. Toto dílo silně odráží umělcovu starost o křehkost života a hloubku lidských emocí, což z něj činí důležitý prvek při pochopení jak Munchova díla, tak širšího historického kontextu umění 19. století.