Tato poklidná scéna zachycuje dvě mladé dívky u rustikální kamenné fontány, okamžik něžného sdílení zastavený v čase. Starší dívka, bosá stojící na měkké zemi, jemně naklání velkou zelenou keramickou nádobu, aby nabídla vodu mladší, která trpělivě klečí s pootevřenými rty připravenými k pití. Jejich jednoduché a plynulé oblečení evokuje tichou krásu venkovského života, zatímco jemné přirozené světlo zalévá jejich pokožku něžným leskem, zdůrazňujíc nevinnost a čistotu. Pozadí se rozprostírá do impresionistické, jemně rozmazané krajiny, která podtrhuje intimní chvíli v popředí, aniž by rozptylovala pozornost.

Umělcův jemný tah štětcem demonstruje mistrovství realismu a textury – od hladkosti glazury nádoby, přes jemnost vlasů dívek až po drsný povrch kamene. Kompozice vede zrak vertikálním směrem od bosých nohou, které je zemi přidržují, přes soustředěné tváře sester až po nádobu spojující je do harmonického, plynulého celku. Paleta, v níž dominují chladné zelené, jemné modré a tlumené zemité tóny, prohlubuje klidnou a zamyšlenou atmosféru. Obraz vyvolává nostalgické emoce, připomínající dětskou nevinnost a jednoduché radosti lidského spojení. Jeho historický kontext spadá do akademické malby pozdního 19. století, zaměřené na idealizovanou krásu a každodenní příběhy zpracované s mimořádnou technickou precizností.