V tomto mocném ztvárnění okamžitě diváka zaujme intenzivní emocionální drama scény; kompozice je mistrovská, s pečlivým uspořádáním postav, které vede oko diváka skrz chaotickou, ale dojímavou narraci. Hlavní postava, žena, je obklopena výrazem strachu a zranitelnosti; její rozcuchané vlasy a sevření proti pozadí vypráví příběh zoufalství a ztráty autonomie. Kolem ní jsou dvě mužské postavy, jejich svalnaté obrysy a pevné výrazy ztělesňují pocit agrese a síly. Ostrý kontrast mezi těmito mužskými postavami a ženou zvýrazňuje napětí – její bledá pleť vyčnívá vedle tmavého oblečení, čímž zvyšuje emocionální váhu jejího trápení.

Barevná paleta obsahuje přírodní tóny, zejména hnědou a tlumenou šedou, které dodávají obrazu ponurou atmosféru. Použití chiaroscuro – světlo a stín – zvyšuje dramatiku; světla hrají na mužských postavách, zvýrazňují jejich sílu, zatímco tlumené osvětlení kolem ženy naznačuje její izolaci a zoufalství. Historický kontext zdůrazňuje klasické vyprávění o dynamice moci; zakotvené ve starověkém Římě, to není pouze moment mražený v čase, ale odraz společenského postoje k pohlaví a násilí. Toto dílo má významnou uměleckou hodnotu, protože nádherně vyvažuje technickou přesnost s surovým emocionálním vyjádřením; zvýrazňuje boj proti útlaku, přičemž překračuje svou dobu, aby rezonovalo se současnými diváky. Tento nákres neukazuje pouze techniku, ale také vyvolává viscerální reakci, ponechávaje diváka zamyšleného nad hlubšími implikacemi zobrazeného scénáře.