Umělecké dílo odhaluje fascinující pohled na soumrakovou krajinu; obloha se rozzáří ohnivými odstíny zapadajícího slunce, přecházejícími od živé oranžové na obzoru k hluboké fialové nad hlavou. Tato dramatická ukázka barev se odráží v klidných vodách pod ní a vytváří symfonii světla a stínu. Kompozice je pečlivě strukturovaná se siluetou popředí, které představuje půvabné větve stromu, jež zarámovávají scénu jako přírodní proscénium.

Umělec mistrovsky využívá juxtapozice teplých a studených tónů a dodává kompozici pocit hloubky a dramatičnosti. Použití silných, plochých barevných ploch, charakteristických pro danou éru, dodává dílu nádech postimpresionistickému stylu. Celková atmosféra působí klidně a introspektivně; je to okamžik pozastavený v čase, zachycující prchavou krásu každodenní podívané přírody.