Tento jemný lept zachycuje dojemnou scénu muže ležícího v klidu, jehož profil je pokorný a zamyšlený, evokující poslední okamžik tichosti. Umělec s pomocí střídmých a výrazných linií mistrně vykresluje jemné obrysy polštáře i rysů obličeje, zdůrazňující jeho klidný výraz a měkký vousek. Omezená černobílá paleta umocňuje emocionální náboj, zdůrazňuje křehkost a slavnostnost chvíle. Minimalistická kompozice nechává živost prostoru dojmout jemnými šrafy a stínováním; tato jednoduchost vybízí diváka k zaměření se na lidskou přítomnost a intimní ticho kolem ní. Dílo zároveň odráží historický kontext počátku 20. století, kdy umění přecházelo od realismu k sugestivnějším a emotivnějším ztvárněním. Je to pocta pomíjivosti, paměti a důstojnosti posledního odpočinku.