Tento okouzlující obraz zachycuje scénu u sluncem zalité studny u moře, kde dvě ženy vykonávají nadčasový úkon nabírání vody. Umělec využívá pečlivou pointilistickou techniku, vytvářející kompozici z živých barevných teček, které z dálky třpytí a splývají, evokující zářivou a klidnou atmosféru. Dvě ženy jsou zachyceny s jemnou grácií – jedna zvedá vědro připevněné k řetízku studny, druhá se naklání a drží zelenou nádobu, obě oblečené v kontrastních, ale harmonických odstínech fialové, červené a zemědělských tónů. Za nimi se klikatá stezka vine do kopce, kde se blíží třetí postava s košem, lehce naznačená k vyjádření vzdálenosti a pohybu. Azurové moře se třpytí s plachetnicemi a horizont se jemně rozplývá v kopcích, vyvažujících živý popředí.

Barevná paleta, dominovaná teplými žlutými, zlatými písčitými odstíny a intenzivní modří, navozuje středomořský pocit; pointilistické tečky se vizuálně spojují a vytvářejí třpytivé světelné efekty, které předávají téměř hmatovou charakteristiku slunce a mořského vánku. Emočně obraz pulzuje poklidnou domácí rutinou a klidným každodenním životem, zatímco zároveň naznačuje pokračující příběh života úzce spojeného s přírodou. Historicky pochází dílo z vrcholu neoimpresionismu, kdy umělci usilovali o zachycení podstaty světla skrze vědu o barvě spíše než širokými tahy štětcem. Pointilistická technika je zde oslavována, ukazuje, jak se tečky spojují do živých a texturovaných scén, čímž dělá toto dílo významným svědectvím techniky i krásy každodenních okamžiků povýšených na monumentální.