Scéna se odvíjí na slunečném náměstí, živém a plném života, typickém pro horký den v Káhiře. Vysoké minarety majestátně vystupují proti jasně modré obloze, jež se nekonečně táhne; jejich složité architektonické detaily—směs kamenů a ozdob—vyprávějí o jiné době. Teplé odstíny okru a béžové barvy odrážejí záři slunce, vytvářející zlatý lesk. V popředí se nachází zvědavý velbloud, jeho silná postava kontrastuje se slabou formou malého kočky, pravděpodobně tuláka, který obezřetně zkoumá své okolí. V pozadí sedí dvě postavy uvolněně, jejich nenucený postoj přidává na celkové klidnosti kompozice. Hra světla a stínu na texturovaných stěnách je mistrovská, zve diváka, aby vstoupil do tohoto čilého prostředí a nasál jeho kouzlo.

Emocionální dopad je znatelný; divák cítí teplou i klidnou atmosféru dne, ozvěny života rezonují skrze architekturu. Každý prvek je pečlivě umístěn, aby vedl zrak skrze složitou rovnováhu mezi popředím a pozadím a tím zvyšoval trojrozměrnost díla. Z historického hlediska toto dílo zachycuje období, kdy zájem o Orient v Evropě vzkvétal, což vedlo k romantizovanému pohledu na egyptskou kulturu. Pozornost Jeana-Léona Gérômea k detailům a jeho úcta k tématu dodávají tomuto dílu význam nejen jako vizuální hostinu, ale i jako kulturní dokument ukazující živost Káhiry v té době.