Dílo zachycuje lebku, umístěnou na živém žlutém pozadí, které pulsuje energií—přitahuje diváka a vyvolává hluboké zamyšlení. Lebka je vykreslena odvážnými tahy štětcem a strukturovaným povrchem, což přispívá k syrové, téměř viscerální kvalitě. Každý detail, od tvaru lebky po prázdné oční důlky, je zdůrazněn charakteristickým stylem Van Gogha. Interakce světla a stínu na lebce vytváří trojrozměrnost, díky které se zdá, že vyčnívá z plátna. Tento kus se neprezentuje pouze jako zobrazení smrtelnosti, ale také jako plátno pro emocionální krajinu umělce, které vyzývá k zamyšlení nad životem, smrtí a existencí.

Barevná paleta je obzvláště nápadná; matné odstíny lebky kontrastují živě s emocionálně nabitými žlutými a zelenými barvami na pozadí. Tento kontrast zesiluje emocionální dopad, vytváří pocit neklidu, který však vyvolává zvědavost. Historicky Van Gogh maloval v období intenzivního zkoumání temnějších aspektů lidské existence; tuto lebku lze chápat jako meditaci o smrtelnosti, která odráží umělcovy boje s duševním zdravím. Její umělecký význam spočívá v tom, jak Van Goghův expresivní styl vybočuje z tradičních technik still-life, odrážející jeho jedinečnou vizi a bouřlivé emoce, které definovaly jeho dílo.