V tomto fascinujícím uměleckém díle sedí mladá žena elegantně na sluncem ozářené louce, obklopena živými zelenými a jemnými květinovými tóny. Její postoj je uvolněný, ale přesto elegantní, což naznačuje okamžik odpočinku v náručí přírody. Textura trávy a divokých květin, která je zobrazená rychlými a živými štětci, vyvolává pocit pohybu a života; zdá se, jako by jemný vánek si hrál s pramínky jejích vlasů a s okvětními lístky kolem ní. Její výraz je introspektivní—v jejím pohledu je jemná melancholická krása, která zve diváky do jejích myšlenek, možná se zamýšlející nad pomíjivou povahou krásy a existence.

Kompozice je nádherně vyvážená; postava ženy zabírá popředí a přitahuje pozornost, zatímco jasné pozadí vytváří téměř snovou atmosféru. Kontrast mezi jejím tmavým topem a jasně zeleným pozadím zvyšuje její přítomnost v krajině. Van Goghovo zvláštní používání barev—odvážné, ale harmonicky promíchané—vytváří emocionální dopad, vyvolávající pocity tepla a nostalgie, jako by se čas na chvíli zastavil, aby vychytal tuto klidnou okamžik. Toto dílo nejen ilustruje Van Goghovu mistrovství v barvě a formě, ale také zosobňuje hluboké osobní spojení s přírodou, které odráží jeho uměleckou cestu v tomto období.