Malba zachycuje postavu, která se naklání směrem k proudu vody, jež padá shora, zdá se, že pije nebo ho pozoruje. Postava je oděna do jednoduché žluté tkaniny kolem pasu, bosá stojí na zeleném břehu posetém červenými květy. Pozadí tvoří organické, téměř snové listí a abstraktní tvary v okrové, zelené a rezavé barvě; povrch vody odráží teplé skvrny oranžové a zlaté, což scéne dodává tajemnou teplou atmosféru. Autorův štětec kombinuje jemnost postavy s energickými texturami okolní vegetace, vytváří dynamicý dialog mezi jasností a abstrakcí. Kompozice soustředí pohled na proud vody a vyvolává pocit posvátného spojení s přírodou a kulturními kořeny sceny.

Obraz byl vytvořen na konci 19. století a utělesňuje exotiku a odklon od evropského realismu, který charakterizuje autorův zájem o kulturu Tahiti. Použití odvážných, ale tlumených barev a zjednodušených forem není dekorativní, ale expresivní, což vytváří kontemplativní náladu. Dílo zachycuje moment splynutí mezi člověkem a jeho prostředím, odkazuje jak na rituály, tak na každodenní život domorodců. Dílo je důležité jako výzva západním uměleckým normám prostřednictvím přijetí primitivismu a symbolického vyprávění, umožňuje nám slyšet tichý tajemství vody a vidět jemnou rovnováhu mezi lidskou formou a přírodou.