Scéna se otevírá tichým respektem úsvitu, světlo sotva začíná hladit starověké město. Panorama Benátek se rozprostírá před námi; budovy se shlukují, jejich fasády jsou změkčeny ranním objetím. Ikonická zvonice proráží oblohu, tichý strážce.

Umělec zachytil samotnou podstatu benátského světla, rozprostřel ho po vodě a odráží ho na bledé obloze poseté mraky. Tahy štětcem jsou volné, téměř impresionistické, zprostředkovávají pocit bezprostřednosti. Barvy jsou jemné, celkový tón je klidný, jako jemný šepot kanály města, který zve diváka, aby se nadechl okamžiku a pocítil poklidné probuzení Benátek. Je to vizuální báseň, napsaná tahy barev, zachycující pomíjivou krásu prchavého okamžiku.