Tento působivý akvarel nás přenáší k ruinám starověkých akvaduktů, pozůstatků kdysi mocné civilizace, nyní zmírněných plynutím času. Kompozice skvěle vyvažuje architektonickou velkolepost a rustikální klid: vysoké oblouky akvaduktů se táhnou přes rozsáhlou pláň, jejich zvětralé kameny v teplých tónech září pod rozptýleným odpoledním světlem. V popředí několik oslíků pije z malého klidného jezírka, zatímco osamělá postava dodává tiché krajině lidský prvek. Vzdálené hory, některé zahalené v mracích či dýmu, tvoří majestátní pozadí, které zdůrazňuje, jak příroda postupně zabírá tyto historické památky zpět. Mistrovské použití jemné palety zemských tónů — světlý okr, tlumená zeleň a jemná modř — navozuje klidnou a meditativní atmosféru, vybízející k rozjímání o pomíjivosti lidských snah ve srovnání s věčností přírody.