Obraz zobrazuje sedící Polynésku, která na klíně drží dítě. Vedle ní stojí další dítě, které svírá hračku. Postavy jsou vykresleny Gauguinovými charakteristickými zjednodušenými formami a odvážnými, sytými barvami, zejména tmavě modrými a zelenými šaty ženy a pozadí. Osvětlení je měkké a dodává scéně jemný, téměř éterický pocit. Je to, jako bych byl svědkem tichého okamžiku domácnosti, něžného pohledu do kultury, která se velmi liší od té mé.

Výraz ženy je klidný, téměř stoický, zatímco tváře dětí jsou živější, což naznačuje zvědavost a možná i dotek obav. Kompozice je dobře vyvážená, postavy jsou uspořádány tak, aby poutaly zrak po plátně. Použití barev Gauguinem je výrazné; kontrastní odstíny postav na tlumeném pozadí vytvářejí pocit hloubky a důrazu. Obraz je silným příkladem Gauguinovým fascinace lidmi a kulturou jižního Pacifiku, zprostředkovává pocit exotiky, ale i pocit lidského spojení.