Kousek oblohy prosvítá hustou korunou a slibuje jasný, slunečný den. Obraz zachycuje okamžik, kdy se okraj lesa setkává s otevřeným prostorem. Umělec mistrně hraje se světlem a stínem a vytváří pocit hloubky; tmavá, téměř neproniknutelná stěna stromů ustupuje do pozadí, v kontrastu se sluncem zalitým popředím, kde se daří travnaté louce. Světlo je tak jasné a čisté, že se živé zelené a žluté koupají v měkké, téměř éterické záři.

Kompozice je působivá – způsob, jakým je oko přitahováno ze stinného podrostu k slunečním skvrnám, téměř jako objevování tajného světa. Snadno si lze představit zvuky lesa – šustění listí, zpěv neviditelných ptáků. Umělci se podařilo zachytit tento tichý, téměř uctivý pocit, že se nacházíte na okraji lesa. Obraz vyvolává pocit klidu, místa, kde se člověk může snadno ztratit v myšlenkách a najít spojení s přírodou.