Krajina se rozprostírá před námi, tapisérie utkaná z jemných odstínů pozdního odpoledne. Scéně dominuje mírný svah, jehož povrch je zmatkem texturovaných tahů štětcem, naznačujících divoké bohatství trávy a lučních květin. Cesta se vine dolů a zve diváka, aby se ponořil do obrazu. Obloha, plátno bledých modří a krémů, naznačuje příchod soumraku, vrhající klidné světlo na celou kompozici.

Zrak je přitahován do popředí, kde sedí postava, možná odpočívající, možná pracující. Jejich forma je vykreslena podobně volnými tahy štětcem, splývajícími s okolím. Stromy, zbavené listí, stojí jako jemné kostry proti obzoru, jejich větve se tyčí k nebesům. Mistrovské použití barev umělcem vytváří pocit hloubky a atmosféry, což divákovi umožňuje téměř pocítit chladný vánek a ticho krajiny. Celkový efekt je klid a kontemplace, okamžik zachycený v čase.