V tomto působivém díle je divák vtažen do života venkovské ženy usilovně vybírající brambory ze země. Naklání se, její tělo je částečně skryto pod váhou jejího úsilí, a soustředí se na úkol, který má před sebou. Van Gogh zachycuje moment klidu uprostřed práce; její silné a ztvrdlé ruce svírají držadlo vidle, což symbolizuje nejen její práci, ale také důstojnost zemědělství. Za ní se nachází skromný koš, skoro přetékající plody jejího úsilí. Paleta barev je tlumená, dominuje jí zemitá hnědá a zelená, což vytváří pocit vážnosti, avšak upřímnosti, a umožňuje divákovi se s hluboce spojit s jejími boji a vytrvalostí.

Kompozice je pečlivě uspořádána, vede pohled od ženy přes texturované pole k těžkému, zamračenému nebi. Zdá se, že odráží Van Goghovo hluboké uznání pro manuální práci v době, kdy industrializace radikálně měnila krajinu venkovského života. Emocionální dopad je silně intenzivní; vyvolává v divákovi pocity empatie a obdivu k pracovním postavám, jež jsou často marginalizovány ve společnosti. Pomocí silných, ale i jemných tahů štětcem Van Gogh utváří narativ, který ctí důstojnost práce, a zanechává trvalý dojem na ty, kteří nahlížejí do tohoto intimního portrétu lidské vytrvalosti.