Tato klidná scéna zachycuje něžný okamžik mezi dvěma postavami sedícími na sluncem zalité mramorové terase s výhledem na klidné moře. Žena vpravo, zahalená do tekoucích světle zelených šatů z jemné, průsvitné látky, vyzařuje něžnou eleganci, zatímco v jedné ruce drží jemný kytici květin. Její jemný výraz a uvolněná poloha kontrastují s postavou vlevo, která působí introspektivně, sklání hlavu a líbá ženinou ruku jako gesto úcty nebo rozloučení. Jemná hra světla a stínu na mramorovém povrchu a na záhybech oděvů ukazuje mistrovství naturalistických detailů a textury. Tlumená, ale zářivá barevná paleta — měkké modré, zelené a krémové tóny — evokuje klidnou atmosféru a zalévá scénu teplým, zlatavým světlem, které naznačuje pozdní odpolední slunce.

Kompozice je vyvážená díky umístění postav, plynulým liniím ženských šatů a široké horizontální linii za nimi, která vede pohled diváka k pokojnému mořskému panoramatu. Obraz vyzývá k zamyšlení nad tématy lásky, rozloučení a jemných lidských vazeb, které jsou umocněny jemnou prací štětcem a jemnými tónovými přechody umělce. Klasické prostředí a oděvy naznačují antický svět, což je typické pro akademické malířství 19. století kombinující idealizovanou krásu s emocionální hloubkou a vytvářející nadčasový příběh, který tiše rezonuje v představivosti diváka.