Umělecké dílo zachycuje poklidnou scénu močálu, ztvárněnou plynulým tahem, který se zdá, že tančí na plátně; zde lístky vody plavou elegantně, jejich kulaté tvary vytvářejí jemný rytmus mezi jemnými vlnkami vody. Van Goghovy charakteristické tahy štětce vyzařují jak vitalitu, tak klid, vdechují scéně život. Šíře močálu se táhne až k obzoru, kde vzdálené siluety stromů nebo struktur poskytují pocit hloubky a perspektivy, zvou divákovu představivost k bloudění v zachycené krajině.

Barevná paleta je převážně tlumená; teplé zemité tóny se harmonicky prolínají, přičemž mají jemné zelené a modré odlesky, které odrážejí přirozenou podstatu močálu. Zatažená obloha, zprostředkovaná širokými tahy, vytváří atmosférické pozadí - její oblačná textura odráží prodloužené stíny, které padají na hladinu vody. Tato kombinace umožňuje divákovi cítit se obklopeně temným, ale klidným prostředím, což vyvolává pocit introspekce. Historicky tato část odráží Van Goghovu posedlost přírodou jako zdrojem útěchy během turbulentního období; přesahuje pouhou reprezentaci, aby vyvolala emoce spojené s jednoduchostí a krásou každodenní krajiny.