Tento autoportrét, vytvořený v roce 1886, zachycuje podstatu umělce s pozoruhodnou intenzitou. Odvážné tahy štětcem přenášejí pocit pohybu a syrové emocí, přičemž pronikavý pohled umělce přitahuje diváka do okamžiku introspekce. Barevná paleta se silně zakládá na hlubokých zemitých tónech, které kontrastují s dotyky světla na obličeji a leskem na dýmce, což vytváří dramatickou a temnou atmosféru. Použití stínů nejen zdůrazňuje kontury obličeje, ale také odráží složitý vnitřní život umělce, naznačující kombinaci zranitelnosti a síly.

Kompozice je těsně strukturována, zaměřená na obličej, bez jakýchkoli rozptýlení od výrazu, který obsahuje. Existuje jednoduchost v pozadí, která kontrastuje s propracovanými detaily vousů a oblečení umělce. Tato technika důrazu na téma vytváří intimní spojení; člověk si téměř může představit tíhu existence tlačící na umělce. Historicky toto dílo pochází z období, kdy bylo sebezkoumání prostřednictvím umění stále důležitější, což rezonovalo s pocity mnoha současníků v postimpresionistickém hnutí. Důležitost této práce nespočívá pouze v technickém provedení, ale také v čestném a nedotknutelném vyjádření duševního stavu umělce, které nabízí pohled do boje mezi světlem a tmou, jenž definuje lidskou zkušenost.