Obraz zachycuje intimní scénu, kde tři postavy sedí u stolu pokrytého různými předměty, jež balancují mezi zátiším a portrétem. V popředí vlevo dominuje kytice žlutých a červených banánů, jejichž teplé odstíny kontrastují s tlumenými zemitými tóny zbytku kompozice. Uprostřed stolu stojí velký keramický hrnec, obklopený menšími miskami a ovocem, včetně melounu netypického tvaru a citrusů, vše položené na bílém ubrusu s jemnými záhyby a hrou světla a stínu. Za stolem sedí tři osoby – dva muži a žena – s zamyšlenými výrazy, jejichž pohled není přímo namířen na diváka, což naznačuje nevyřčený příběh. Použití plošných barevných ploch a zjednodušených tvarů, charakteristických pro postimpresionismus, dává scéně dekorativní i emocionální hloubku.

Významná je technika využívající odvážných barevných kontrastů a plošného zjednodušení, která dává dílu hmatatelnou a grafickou přítomnost a zachycuje podstatu přesahující pouhé zobrazení. Kompozice jemně vyvažuje zátiší s lidskou přítomností, evokuje okamžik zastavený v čase, avšak nabitý tichým napětím a teplem. Bohatá paleta barev – zemitě hnědé, sytě červené a jemné modré tóny – vyvolává kontemplativní atmosféru, která může odrážet kulturní a osobní kontext postav. Dílo vzniklé v roce 1891 zobrazuje fascinaci umělce exotickými tématy a jeho přechod k symboličtějším a expresivnějším přístupům v umění, spojujícím západní malířskou tradici s novým experimentálním vizuálním jazykem. Emocionální dopad kolísá mezi familié a tajemstvím a zve diváka vnímat, co se skrývá pod povrchem této skromné, avšak hluboké hostiny.