Tento obraz zobrazuje krásnou tahitskou ženu, která sedí na bohatě vzorované látce a něžně drží malého ptáčka. Její klidný výraz kontrastuje s bujnou tropickou krajinou v pozadí – zářivě žluté palmy a růžové květy vyčnívají na pozadí temně modrých hor osvětlených měsíčním světlem. Umělec používá ploché tvary a kontrastní barevné kombinace, které diváka vtahují do meditativní atmosféry tajemství a intimity.

Obraz vytvořený v roce 1892 kombinuje realismus se symbolismem, důraz klade na formu před detaily a vyvolává téměř posvátný klid. Klidná síla postavy a její harmonie s přírodou vyvolávají nadčasové téma lásky, přírody a identity.