Scéna se odehrává v ponurém, uzavřeném prostoru, na dvoře blázince, kde světlo zlověstně proniká shora. Kompozice je vírem mučených postav: někteří jsou sevřeni v zoufalém objetí, jejich těla zkroucená v boji; jiní stojí sami, zdánlivě ztraceni ve svém vlastním soukromém pekle. Muž s nataženými pažemi dominuje středu, jeho výraz je směsí úzkosti a vzdoru, jako by čelil neviditelnému trýzniteli. Celkový efekt je hluboce znepokojivý; je to mistrovské dílo v zobrazení lidského utrpení, brutální připomínka křehkosti lidské psychiky.