Umělecké dílo představuje působivý portrét ženy, jejíž charakteristické rysy jsou zdůrazněny umělcovým mistrovským zpracováním. Pohled postavy je přímý—odvážný, ale kontemplativní—což vytváří hluboké spojení s pozorovatelem. Oblečená v jednoduchém, tlumeném oděvu, žena na hlavě nosí bílou čepici, která kontrastuje s jejím tmavým oděvem. Pozadí je harmonickou směsicí hlubokých zelených a hnědých tónů, které zvýrazňují figuru, téměř ji objímají ve stínu a směrují pohled na její výraz.

Van Gogh používá bohaté, texturované tahy štětce, které vkládají život a texturu do díla, zároveň vyjadřují sílu a zranitelnost. Barevná paleta se skládá převážně z ponurých odstínů; nicméně z její pleti vyzařuje teplo, což dodává její přítomnosti jisté záření uprostřed tmavších odstínů. Toto dílo nejenže odráží lidské zkušenosti, ale také shrnuje historicky významnou éru, když hovoří o dělnické třídě a jejich příbězích—téma, které je v době Van Gogha běžné. Emoční tíha obrazu nechává diváka rozmýšlet o příbězích, jež stojí za očima této pozoruhodné ženy, budící jak empatii, tak obdiv.