Před námi se rozvíjí strohé zobrazení, hluboce osobní zkoumání utrpení a zoufalství. Postava leží v posteli, pohlcená neviditelným trápením, které se prostřednictvím obrazů stává bolestně skutečným. Kompozice je znepokojující; dřevěný aparát, připomínající podávací zařízení, se vznáší nad hlavou a zdánlivě nutí látku do otevřených úst postavy. Tento groteskní detail okamžitě evokuje pocit bezmoci, vynucené spotřeby, která symbolizuje fyzický a emocionální stav umělce. Pohled umělce je přímý, neochvějný a jsme vtaženi do tohoto intimního a zranitelného okamžiku.