Obraz představuje ženu v měkkých, objemných bílých šatech klečící před zrcadlem. Její postoj je introspektivní, možná i smutný; jedna ruka zakrývá její tvář, druhá spočívá jemně na plyšovém, tmavě zeleném a hnědém čalounění pohovky. Prostředí je střídmé, dominuje mu chladná, tlumená zeleň stěny, vytvářející pocit tichého soukromí. Vedle ní visí jednoduché zrcadlo ve zlatém rámu, jehož povrch odráží neviditelný svět a vrhá tmavý stín, který dále zdůrazňuje intimitu scény. Kompozice je překvapivě jednoduchá, spoléhající na interakci světla a stínu, aby vyjádřila emoce. Štětec je jemný, se zvláštní pozorností k pádu látky a hře světla na kůži. Vytváří hmatatelnou atmosféru tiché kontemplace, téměř hmatatelný pocit osamělosti.